Ráno jsme vstali za velkého naléhání plukovníků (což není tak úplně pravda, i my byli znaveni z předešlého dne a ani nám se nechtělo vstávat). Poté byla snídaně, housky. Dopoledne jsme se věnovali další části našeho výcviku - Střelbě. Po skupinkách jsme soutěžili na stanovištích. Jedno ze stanovišť měla Ilča (mladší) (ale větší :-P) a naším úkolem bylo trefit se míčkem či granátem do krabice nebo shodit kuželky. David měl na starosti stanoviště se střelbou ze vzduchovky a Ilča (ehm...starší) nám ukazovala první pomoc v terénu. Druhá část tábora se mezitím vyučovala na počítačích (Baltík 3, Google SketchUp...). Poté samozřejmě přišla výměna. Když jsme vše dokončili, dostali jsme oběd, gulášovou polévku a zapečené brambory (bylo to výborné). Během poledního klidu zajala konkurenční firma agentů, kteří též řeší případ zeleného slizu, naše plukovníky (velice jsme se bránili, ale i tak nás přemohli a dokonce zranili.. proto když nás našli, museli nás naši milí agenti ošetřit - uplatnili tak dopolední lekci první pomoci). Museli jsme je vysvobodit a proto jsme se je vydali sledovat. Dostali jsme svačinku a vyrazili na autobus, který nás odvezl poblíž hory Bořně. Po cestě jsme nalézali šipky, které nám napovídaly směr (předpokládáme, že je tam přichystali naši plukovníci). U některých šipek byla i značka, která měla symbolizovat úkol. Prvním úkolem bylo udělat si trojice a přenést jednoho (nejčastěji toho nejlehčího člena skupiny) na určité (musím podotknout, že nejsilnější a nejzdatnější generálové nesli úúúplně toho nejmenšího člena celeho agentského cvičení...). Dále jsme vyplňovali test z první pomoci. Další úkol byl vypsat na papír co nejvíce zbraní (do toho se nejvíce zapojil náš člen Honza P.). Také jsme hráli hru, při které jsme si museli zapamatovat oblečení ostatních z týmu. Po chvilce (plus mínus hodině - to je ale chvilka, mohli jsme vykrvácet...) chůze jsme konečně objevili naše "zraněné" plukovníky. Ošetřili jsme je, aby společně námi mohli pokračovat na vrchlek hory Bořeň. Cesta nahoru nám trvala asi dvacet minut (i když všichni vypadali, jako kdyby šli celodenní túru s plnou zátěží na zádech). Nahoře jsme se společně vyfotili a vydali se zpátky do DDM Bílina. Opět jsme jeli autobusem, na který jsme si (bohužel - no to bylo vidět "bohužel", všichni se spokojeně sesypali na trávu a odpočívali) museli počkat cca půl hodiny. Když jsme se vrátili, dostali jsme zaslouženou odměnu. Večeři! ...opečené buřty. Poté byl večerní Brífink, při kterém jsme díky našim výkonům doslova "zazářili". Nyní jdeme spát a zítra vstříc novým záhadám!
Monika a Honza
(poznámky malým písmem plukovnice Jacqueline Jean-Pierre a foto od plukovnice Alexandry Amirové - Ilči)
Žádné komentáře:
Okomentovat